PEC POD SNĚŽKOU/BOUDA MÁMA – V minulé sezóně okusil atmosféru slavného pražského derby a proti Slovácku si připsal první ligové minuty v dresu A-týmu Slavie. Nastupoval stabilně v mládežnických reprezentačních výběrech a mezitím stačil úspěšně dokončit třetí ročník obchodní akademie.
„Už když jsem hrál v béčku, bylo to náročné. Uvidíme, jak to bude vypadat v příští sezóně,“ říká v rozhovoru pro slavia.cz osmnáctiletý záložník Václav Prošek.
Kdy jste poprvé pocítil, že máte šanci nakouknout do slávistického áčka?
„Bylo to letos na jaře, kdy jsem hrál za béčko. Šel jsem na pár tréninků s áčkem a potom jsem se dostal i na zápasy na lavičku. Následně mi trenéři řekli, že se mnou počítají na léto do přípravy.“
Na jaře jste zasáhl i do hry...
„Bylo to v zápase se Slováckem. Na konci zápasu na pár minut. V derby jsem byl na lavici…“
Věřil jste, že byste proti Spartě mohl naskočit do hry?
„Věřil jsem. Ale když jsme pak ve dvanácté minutě prohrávali dva nula, byla ta víra menší.“
Jaký to byl pro vás zážitek, mít možnost být s týmem při derby?
„Bylo to neuvěřitelné. Už když jsem přišel na stadion na rozcvičku, bylo tam hrozně moc lidí. Chvíli jsem tam jenom stál a rozhlížel se. Potom při zápase jsem fanoušky už ani moc nevnímal, ale atmosféra to byla skvělá.“
Když přišla „pozvánka“ do A-týmu, věřil jste, že se můžete prosadit?
„Věřil, ale chvíli potom jsem se zranil, měl jsem zlomenou lícní kost. Myslel jsem si, že bude trvat déle, než se dám dohromady. Vlastně hned jsem ale nastoupil do přípravy, takže šance je i teď větší.“
Proběhly informace, že jste měl nabídky odejít do Itálie?
„Bylo to tak, měl jsem nabídku z Udine. Slavia mě ale nepustila s tím, že se mnou počítají v létě do přípravy a že půjdu do áčka. Nakonec jsem rád, že to takhle dopadlo a že jsem zůstal ve Slavii. Je to pro mě lepší.“
Jak dlouho jste ve Slavii?
„Pět let. Od svých třinácti, kdy mě Petr Karoch přivedl do žáků. Předtím jsem hrál za Lužnou u Rakovníka.“
Jak těžký je pro hráče přechod z dorostu do „dospělého“ fotbalu?
„Jsou tam určitě rozdíly. V nasazení, v síle, v soubojích a tak. V rychlosti bych ani neřekl. Je to znát hlavně v těch soubojích, nasazení je daleko větší.“
Pracujete nějak zvláště na fyzičce, na nabrání svalové hmoty apod.?
„Teď ještě moc ne, ale myslím, že až budeme mít mezi zápasy, tak budeme dostávat individuální tréninky na posilování a tak. V této fázi přípravy posilujeme všichni stejně, tréninky máme stejné.“
Asi vám pomůže v adaptaci, že je v kádru tolik mladých kluků?
„Určitě pomůže. Je nás tady víc a můžu si s kamarády v klidu pokecat. Kdybych byl sám, nebo kdybychom tu byli dva, bylo by to horší. Je nás tu hodně mladých záložníků. Já, Luboš Tusjak, Máca (Martin Hurka, pozn. red.), do středu je tu Viky Šimeček a to s námi ještě netrénuje Milan Černý.“
Pomáhají vám zkušenější hráči?
„Na tréninkách i v zápasech nám radí. Kde máme stát, jak bychom si měli hlídat hráče a tak. V tomhle nám pomáhají.“
Můžete nám popsat, jak vypadá váš den na soustředění?
„Ráno máme budíček tak ve čtvrt na osm, v půl už je snídaně. Máme asi hodinku a půl klid a potom pod chatou na umělé trávě různá cvičení na senzomotoriku, balanční cvičení, posilování. Potom jedeme na dvě hodiny na horská kola. Po obědě máme klid zhruba do půl čtvrté a potom jedeme kousek do Maršova na hřiště, kde máme normální trénink.“
Liší se toto soustředění od těch, které jste absolvoval s béčkem nebo s dorostem?
„Je to určitě náročnější. Ale co se týče formy tréninků, tak v tom moc rozdíl není.“
Vedle fotbalu děláte ještě školu, jak to jde skloubit dohromady s vrcholovým sportem?
„Letos jsem dokončil třetí ročník na obchodní akademii v Praze. Už když jsem byl v béčku, tak to bylo náročné. Kdybych se nezranil, tak jsem ten třeťák možná ani nedodělal. Uvidím, jak to bude vypadat teď od září ve čtvrťáku.“