Na českých fotbalových trávních se odehrál další zápas, ve kterém se do role padoucha ochotně převtělil rozhodčí.

Výkon sudího Ivana Klečky v zápasu I.A třídy ve Středních Čechách mezi týmy Uhlířských Janovic a Poděbrady lze označit různými přívlastky. Ten nejtrefnější si můžete vybrat sami z následující přebohaté nabídky - hrůzostrašný, odporný, směšný, tragický, hanebný, sprostý, mizerný, skandální.

Ptáte se, co se vlastně na hřišti v Janovicích o víkendu odehrálo? Odpovědí budiž následující řádky. 
Domácí v utkání dostali jedenáct žlutých karet, hosté dvě. 
Domácím sudí vyloučil čtyři hráče, hostům nikoho. 
Zápas nedohráli pro zranění dva hráči domácích, z toho jeden s krvavým šrámem na kotníku, přičemž za surový zákrok hostující hráč nedostal ani žlutou kartu.
Hosté dali gól z dvoumetrového ofsajdu, další dvě šance rovněž z ofsajdových situací sudí pustili. 
Rozhodčí nastavoval zápas téměř o šestnáct minut. Když ani poté hosté rozhodující gól nedali, zápas ukončil.

Ze hřiště tak hráči Janovic odcházeli jako věrná podoba Sedmi statečných…. Jenom s tou výjimkou, že jejich řady neprořídly kvůli padouchovi Calverovi, ale kvůli řádění padoucha s píšťalkou Ivanu Klečkovi.., jemuž věrně sekundovali jeho pobočníci Ducký a Krůta. ČTĚTE DÁLE, STOJÍ TO ZA TO.

Domácí měli jasno od prvních minut, sudí je žlutil a žlutil

Zápas byl od prvních minut hodně emotivní. „Začalo to hned. Rozhodčí našim hráčům začal rozdávat karty za běžné zákroky, během několika minut jsme měli několik karet, hosté žádnou,“ popisuje předseda klubu a zároveň vedoucí A mužstva Janovic Miroslav Tvaroha.

To už hráči tušili, že je čeká přetěžký boj proti přesile. „Pak se do toho vložil asistent rozhodčího, který hostům odpustil tři nejmíň metrové ofsajdy. Nic z toho nevytěžili, ale tyto situace hodně naštvaly diváky, takže atmosféra už byla velmi napjatá. Naštěstí do poločase k žádném výraznému extempore nedošlo, dokázali jsme diváky uhlídat,“ popsal pro Černou svini Tvaroha.

Emoce odstartoval jasně neregulérní gól

Ve druhém poločase domácí dokázali vstřelit krásnou branku, když se do voleje nádherně opřel Wolf a Janovice vedly. Problém nastal pětadvacet minut před koncem zápasu.

Po skrumáži ve vápně se míč dostal k hráči hostů, který zůstal zapomenutý stát před brankou. Byl nejméně dva metry v ofsajdu. „Diváci tvrdili, že i více. Ale o ofsajdu nebylo pochyb, on se tam prostě zapomněl. Samozřejmě dal gól pomezní jej nepochopitelně uznal,“ líčí Miroslav Tvaroha.

V areálu v tu chvíli propukla divoká erupce emocí. Hned několik hráčů běželo k asistentu rozhodčího, který měl signalizovat ofsajd.

„Hlavní rozhodčí posléze přiběhl a aniž by se svého kolegy na něco ptal, okamžitě si vytáhl dva naše nejlepší hráče a za protesty je vyloučil. Bylo vidět, že ví dobře, koho má vyloučit. Protože opravdu vybral ty nejlepší. Přitom v hloučku kolem pomezního bylo nejméně šest hráčů,“ dodává vedoucí Janovic.

Klečka řádil ještě víc než proslulý bandita Calvera v Sedmi statečných. Třetí červená karta přišla po několika minutách. Dostal ji bohužel pro něj mladý hráč, který měl v zápase mužů svoji premiéru. Nedohrál a rovněž tato situace zaváněla kompoty, kapříky, jablkami, vínem, prostě vším možným. Znalci z dob korupční aféry jistě chápou.

„Ten klučina chtěl odkopnout balón a neviděl, že zboku k němu běží protihráč. Ten byl u míče dřív a nás hráč jej kopnul. Nechtíc, nevěděl o něm. Faul to samozřejmě byl, ale rozhodčí hned vytáhl kartu a vyhodil jej,“ říká Miroslav Tvaroha.

Remíza nestačí. A tak se hrálo, hrálo a hrálo…

Závěrečné minuty se už nesly ve znamení tlaku hostujícího družstva. Zcela logicky, protože převaha tří hráčů v poli prostě musel být někde znát.

Přesto to byl jeden z domácích hráčů, který po ošklivě vypadajícím zákroku jednoho z hostů zůstal ležet na trávníků s krvavým šrámem na kotníku. Pokračovat nemohl. „Museli jsme přivolat nosítka, hráče ošetřit přímo na hřišti. Přerušení trvalo asi šest, možná sedm minut,“ dodává Tvaroha.

Hodinky rozhodčího ovšem zřejmě během přerušení běžely nějak jinak než všem ostatním na stadionu. Protože krátce před koncem normální hrací doby asistent oznámil, že hlavní bude nastavovat třináct minut.

„Zápas ukončil ve chvíli, kdy se nad rámec 90 minut hrálo přesně patnáct minut a dvacet vteřin více. Hosté prostě nemohli dát branku. My jsme zoufale bránili, měli jsme štěstí,“ uvádí předseda „zařezaného“ týmu Tvaroha.

Poslední zářez na pažbě, tentokrát ovšem červená padla správně

Ani to však sudímu nestačilo. Krátce po posledním hvizdu vytáhl ještě jednu červenou kartu a zblízka ji ukázal jednomu z hráčů, který většinu zápasu strávil na lavičce náhradníků a nastoupil až těsně před koncem právě za zraněného spoluhráče.

„Tato červená karta byla jako jediná jasná. Protože s tím klukem tak cloumaly emoce, že vzal láhev se sodovkou a sudího postříkal. Říkal jsem mu i v kabině, že to neměl dovolit, ale byl to opravdu vyhrocený závěr a my jsme museli už v tu chvíli řešit diváky, aby rozhodčího nezbili. Podařilo se nám je nakonec zatlačit mimo prostor, kudy chodí rozhodčí do kabin, ale jednoduché to nebylo. Kromě polití sodovkou od toho hráče ale rozhodčí žádnou újmu neutrpěli,“ řekl Tvaroha.

Hrdinství  „odvážné“ sudí v kabině přešlo

Po zápase už tak odvážní rozhodčí nebyli. Hodinu a půl seděli v kabině, protože vyjít dříve, asi by je „boží“ odplata za jejich „světské“ skutky od lidí neminula.

„Vyvezl jsem je mimo Prahy, aby jim náhodou někdo něco neudělal. Teď už se jen třepu, co s námi udělá disciplinárka. My přitom nejsme vůbec problémový oddíl, vloni jsme měli jednoho vyloučeného hráče, letos až dosud žádného. Holt budeme to bude muset nějak odehrát s dorostenci. Ale když člověk vidí, co se děje, tak asi nemá smysl se o něco moc snažit. Vždyť i funkcionáři hostů, se kterými se znám  ze společného působení u mládeže, se nám po zápase omlouvali za to, co s námi ten rozhodčí provedl. Je to smutné. Za takových okolností nemá cenu hrát a snažit se zachránit,“ uzavřel Miroslav Tvaroha.

Černá svině pochopitelně oslovila i zástupce hostujícího oddílu, ti však odmítli zápas komentovat. Jeden z vedoucích funkcionářů Poděbrad ale pod příslibem anonymity řekl nečekaně upřímná slova. „Pokud by toto mělo pokračovat, tak se na to vykašlu. Protože to byl hnus, za který jsme se nejen já, ale i někteří hráči a naši diváci styděli. Divím se, že z domácích tomu rozhodčímu někdo nedal přes hubu. Protože by si to opravdu zasloužil.“

Tento smutný příběh uzavíráme citací jednoho z přítomných diváků.“Ti rozhodčí můžou být rádi, že odjeli v pořádku. Příště se to nestane, i kdybych to měl odnést kriminálem…“.

Názor trenéra Uhlířských Janovic Antonína Kapka

 „Co se tady dělo je na zanechání aktivní kariéry. Hosté vyrovnali, když budu hodně skromný, tak minimálně po dvoumetrovém ofsajdu. Začaly se tady dít katastrofální věci, co tady s námi udělal trojlístek rozhodčích.

Tohle jsem v životě ještě neviděl. Vyloučili nám čtyři hráče, dostali jsme asi jedenáct žlutých karet, dalšího máme zraněného. Dopadli jsme jak sedláci u Chlumce. Co si dovolili rozhodčí, nemá s fotbalem nic společného a se sportem už vůbec ne. To je na zanechání aktivní činnosti. Jestli dostali peníze, to nevím, ale to, co předvedli, tomu plně nasvědčuje.“

 

A nakonec poznámka Černé svině

Zápasů, kdy má jedna nebo druhá strana pocit, že jim rozhodčí ubližuje, je každý víkend mnoho.

Nicméně to, co se odehrálo v Uhlířských Janovicích, to už hraničí se šílenstvím, šejdířstvím, rybářstvím nebo kaskadérstvím. Pokud takoví řezníci mají pískat dále, nemůže to skončit dobře.

Je podivné, že zprávy o podobných zvěrstvech se v poslední době stále častěji vynořují právě z hlubin středočeského fotbalu.  Tam, kde pevnou rukou vládne Miroslav Liba, proslulý to sudí z dob korupční aféry.

A jen tak mimochodem … … tentýž Miroslav Liba svého času probíral s Ivanem Horníkem desetníky…  tentýž Miroslav Liba kandiduje na člena výkonného výboru fotbalové asociace. Skoro by se chtělo jednomu brečet… nebo skočit s kamenem na krku do hluboké studny.

Vítejte milí fanoušci v české fotbalové žumpě.