Běží 20. minuta. Čtyřiatřicetiletý Rác čape střelu zpoza vápna, která míří k tyči. Popoběhne, napálí balon, ten přeletí stopera domácích a k údivu všech hopsne i přes vyběhnutého oráčovského gólmana – 1:0 pro Kněževes a střelec Rác radostí vybíhá k půlící čáře za spoluhráči. „Hodně tomu pomohl vítr, který byl silný po celý zápas,“ vypráví hrdina okamžiku.
Vichr měl mač skutečně v hrsti. „První půli, kdy jsme hráli po větru, to šlo do not nám, druhou po obrátce zase jim. Oni toho ale dokázali využít líp. Když jsem vykopával proti větru, letělo mi to z vápna sotva patnáct dvacet metrů daleko,“ vykládá obdivovatel Martina Vaniaka.
Brankář Kněževsi ale nenavlíknul na gólovou šňůrku ve své kariéře první korálek. Před časem doléčil zranění, ale nemohl si ještě stoupnout mezi tyče. Tak si vlezl do útoku a hned z toho byl gól hlavou. „Z pozice brankáře je to ale můj premiérový zásah, taky jsem za něj dal tři stovky do kasy. Bude na dokopnou,“ směje se zaměstnanec celní správy.
Rác vůbec nečekal, že jeho nákop může takhle dopadnout. „Po zápase jsem si o tom šel popovídat s jejich brankářem. Říkal jsem mu, že jsem to ani nechtěl. On je takovej menší, zavalitější, na brankáře nemá ideální postavu,“ vysvětluje sváteční střelec, že kdyby měl gólman Oráčova o pár čísel víc, mohl jedovatý odkop krýt.